Nikdy jsem nebyla velký fanoušek absolutního minimalismu, spíš naopak, platila jsem za fanouška velkých, přehnaných věcí, vždycky vítězilo spíš zlato než stříbro a únosná dávka kýče. Ne že by to už nebyla pravda, ale pozoruji u sebe, že si už dlouho vybírám úplně jiné kousky než dřív - takové, které nejsou "solitéry", ale spíš univerzální, vždydobřevypadající kousky. Nejvíce to odnesla obuv - od té doby co boty vážně umím ušít je pro mě složitější si boty koupit. Poměry cena-zpracování-materiál-výkon mě dohání k pláči. O tom, že nemám ponětí z jakých tabulek si výrobci svoje velikosti berou snad radši nemluvím a byla bych ráda, kdyby si uvědomili, že ne každá něžná dívka má velikost 37. Nechápu proč je u nás tak málo dostupné, kvalitní a stylové obuvi, místo toho jsou obchody nacpané naprostými nevkusy. Shrnuto podtrženo, zítra si jdu koupit conversky. Mají je všichni, ale můžu si být aspoň jistá, že dostanu svojí velikost a barvu, kterou bych si přála. Kéž by to bylo i u lodiček
